O čem se diskutovalo na Novinářském fóru 2024?
Konference proběhla 6. května 2024 v kině Přítomnost.
V pondělí 6. května se konal již sedmý ročník konference Novinářské fórum. Hlavní témata tohoto ročníku byla: ohrožení svobody médií ve střední Evropě, osud české lokální žurnalistiky, role a postavení kulturní publicistiky ve veřejném prostoru, jak diskutovat o kritických okamžicích žurnalistiky a profesní sdružování novinářů. Konference se zúčastnilo 151 účastníků.
Mezi vystupujícími hosty byli špičkových novináři a novinářky a mnoho mediálních odborníků. Panelové debaty moderovali: David Klimeš (výkonný ředitel NFNZ) a Petra Kultová (Centrum uměleckých aktivit). Pokud jste konferenci nestihli osobně, můžete se podívat na kompletní záznam z akce. Video záznamy z jednotlivých diskuzních panelů najdete na našem YouTube kanálu.
Ubrání se česká média středoevropským scénářům?
„Slovensko je prohraný boj, ztracený případ. A média na tom mají spoluzodpovědnost,“ zmínil hned na úvod konference v rozhovoru s datovým analytikem Josefem Šlerkou slovenský investigativní novinář, politický komentátor a spisovatel Arpád Soltész. Za prohřešky médií označil nepochopení funkce bulváru a komerčních televizí, které masově oslovují lidi nezajímající se o politiku do hloubky, a také silný aktivismus novinářů. Ten vedl k nepokryté podpoře jednoho politického proudu a démonizaci všech ostatních.
„Slovenská média zůstala za mečiarismu částečně aktivistická, nejvíce se to projevovalo v démonizaci druhé strany barikády. Nejlépe to můžeme vidět na Robertu Ficovi,“ zmínil a dále připomněl, „že právě současný premiér byl cca do roku 2017 evropsky nejpozitivnější politik.“ Média ale vytvářela obraz, že je hnusný, že se ho nelze dotknout ani třímetrovou tyčí. Vražda Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové byla podle něj ukázková černá labuť i pro média. „Sám jsem udělal chybu, když jsem stál na pódiu při protestu, tam nemá novinář co dělat.“
Na závěr dává Soltész doporučení českým médiím na základě slovenské zkušenosti: „Chovat se co nejprofesionálněji, etika není jen ušlechtilý výraz, ale znamená komplikované procesy v mediální praxi.“ Důležité je podle něj také nenechat padnout bulvár a komerční televize do nesprávných rukou. Když oligarchové skupovali slovenský bulvár, nikdo se ho nezastal. Jeho roli dnes také plní komerční televize. Dále věřit v předplatitelský model, protože média nemůžou zachránit novináři, ale jejich čtenáři. Za zprávy a publicistiku je třeba platit, aby mohly být nezávislá.
Jaký je osud české lokální žurnalistiky?
Následně byli na konferenci vyhlášeni první výherci nového programu na podporu lokální žurnalistiky. NFNZ ve spolupráci se Syndikátem novinářů České republiky a Nadací OSF posuzoval 37 přihlášek a hodnotící komise nakonec vybrala následující projekty:
Cílem nového programu je přispět k zajištění a šíření svobodných, názorově pluralitních a lokálně důležitých informací, které respektují a obhajují principy liberální demokracie. Granty jsou určeny pro lokální média na konkrétně zaměřené tematické a rozvojové projekty. Z celkové podpory 600 000 Kč NFNZ poskytl 500 000 Kč, 50 000 Kč SNČR a 50 000 Kč Nadace OSF. Jeden projekt mohl získat až 150 000 Kč.
Následovala debata s mediální expertkou na téma lokální žurnalistiky z FSS MUNI Lenkou Waschkovou Císařovou o osudu české lokální žurnalistiky. „Kdybyste se mě zeptal loni, řekla bych, že to je smutné. Ale za poslední roky vznikly třeba čtyři nové onlinové projekty," uvedla vědkyně debatu.
„Lokální média se v České republice potýkají s dlouhodobě zhoršujícími se podmínkami své existence. Ukazují to jak česká data, tak nově také srovnávací data z celé Evropy v projektu Local Media for Democracy. Podle zprávy zaměřené na zpravodajské pouště jsou česká lokální média dle vybraných indikátorů ve velmi rizikové pozici, která patří mezi nejhorší v Evropě,“ doplnila Waschková Císařová.
Podle Waschkové Císařové je „nejtěžší na výzkumu lokálních médií, že nejsou vidět ani slyšet. Na evropské úrovni však vznikl již zmiňovaný projekt Local Media for Democracy, který má zkoumat situaci ve všech členských státech. Na to ale potřebujeme definovat lokální média,“ uvedla. Jedno z dalších nebezpečí pro lokální média mohou představovat i žaloby bez zásadního opodstatnění, které se však mohou táhnout dlouhou dobu a finančně vyčerpat redakci.
Proč je kulturní publicistika důležitá?
Dopolední program uzavřel diskusní panel na téma „Role a postavení kulturní publicistiky ve veřejném prostoru“, který NFNZ uspořádal společně s partnerem konference Nadací OSF. V panelu vystoupil kulturní publicista Miloš Hroch z FSV UK a Eva Klíčová z Deníku Alarm. Moderace se ujala Petra Kultová z Centra uměleckých aktivit.
V posledních letech se začali kulturní novináři a novinářky sdružovat a debatovat o stavu jejich oboru, což vnímá Miloš hroch jako pozitivum ve vývoji kulturní publicistiky. Kvůli situaci atomizace práce v kulturní publicistice může být důležitá sdružovací aktivita, jako například v iniciativě Nadšením nájem nezaplatíš, ve které Hroch působí. Dále doplnil, že „kultura je způsob přemýšlení o světě a může to být přes literaturu, hudbu či další disciplíny. Vytváříme jejím prostřednictvím příběhy sami o sobě. Můžeme díky ní pěstovat pluralitu pohledů a nezanedbatelné přínosy má i ekonomicky.“ Přesto je kulturní publicistika v prekarizované pozici. Lidé, co se jí věnují, nejsou zaměstnaní v redakci, kombinují často několik úvazků. „Já se vnímám jako výjimka v systémů, protože jsem vždycky působila v redakci," potvrdila Eva Klíčová z Deníku Alarm.
Na otázku, zdali by kulturní publicistice pomohlo zavedení statusu umělce, odpovídá Eva Klíčová, že ano, jelikož by poskytl alespoň nějaké jistoty. Je však skeptická vůči tomu, že by to představovalo prioritu pro politické reprezentace.
Téma lokální produkce zarezonovalo i v této debatě díky dotazu z publika, jak nabourávat podreprezentovanost lokální kultury v médiích. „Jsou to spojené nádoby, když mají lidé pocit, že se jich kultura netýká, je to problém," řekla v rámci své odpovědi Eva Klíčová. Dále uvedla k roli kulturní publicistiky, že se často setkávala s otázkou, proč tisknout negativní recenze, když si lidé pak nejdou knížku koupit. Přitom v rámci provozu je zpětná vazba velmi důležitá.
„Kulturní novinářky a novinářky můžou získat pocit izolovanosti, a zařazení našeho tématu do Novinářského fóra může pomoci tenhle pocit překonat," uzavřel alespoň trochu pozitivně debatu o kulturní publicistice Miloš Hroch.
Jak diskutovat o kritických okamžicích žurnalistiky? Složité hledání společných standardů žurnalistiky
Odpolední panel začal debatou Jana Motala z CEMETIK, Josefa Šlerky z FF UK a Lenkou Vochocovou z FSV UK o etice a žurnalistických standardech v kritických okamžicích, které jsme bohužel v posledních měsících zažívali. Jan Motal zmínil, že existují materiály i organizace nabízející školení, které umožňují vytvořit redakční nástroje využitelné v krizových situacích. „Zatímco v případě střelby měla média v USA 20 let na vyjasnění postupů, v Česku to proběhlo za dva dny,“ doplnil Motal. „Měli jsme hypotézu, že všechny krize jako covid, války nebo klimatická krize, pro novináře nejsou zásadní, protože v krizích žijí celou dobu. Ale ne, například vnímají, že pandemie je nějak oddělila od kolektivu," řekla Lenka Vochocová o svém mediálním výzkumu. „Z rozhovorů mi vyvstávalo, že novináři a novinářky mají to povolání rádi. Když se stane něco strašného, mluví někteří o adrenalinu. A pak je důležité, aby byl v redakci někdo, kdo se dokáže pozastavit a říct, jestli nemá postupovat pomaleji," doplnila.
„Absentuje nám tu mediální kritika, potřebujeme každodenní, průběžnou reflexi žurnalistiky. To co nám chybí je rozbor, zvážení možností," nastínil Josef Šlerka. Podle Jana Motala je k tomu třeba vytvořit různé komunikační kanály a zmiňuje např. Discord, který používá Voxpot.
Aby se měla média čeho držet, Jan Motal prezentoval některé zásady vyplynuvší ze studie jeho týmu o mediálním pokrytí útoku na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy.
Být novinářem a novinářkou v Česku
Následovala prezentace výsledků výzkumu, který provedla Marína Urbániková z organizace Ženy v médiích. Cílem dotazníkového průzkumu bylo prozkoumat podmínky, za kterých čeští novináři a novinářky vykonávají svou profesi, včetně rizik, kterým při své práci čelí. Hlavní témata šetření byla pracovní spokojenost a pracovněprávní vztahy, slaďování rodinného a pracovního života a zkušenosti s obtěžováním a násilím. Zjištění jsou velmi znepokojující: „Urážky, nadávky a zesměšňování jsou dnes denní součástí novinařiny. Typicky jde o lidi, kteří s profesí začínají. Motivy urážek se zpravidla liší i podle toho, jestli jde o novináře nebo novinářku.“
„Nejčastějšími tématy spouštějící nenávist a vyvolávající útoky ze strany publika jsou migrace, genderové otázky a feminismus. V o něco menší míře jde o témata, jako jsou dezinformace, domácí politika (včetně historie) a volby,“ shrnula Urbániková. Redakce dokáže poskytnout podporu, ale většinou mužům, u žen si často nevědí rady.
Mapa médií a MediaRating
Jeden z hlavních cílů NFNZ pro rok 2024 je rychlý rozvoj projektu Mapa médií, který si klade za cíl zmapovat základní informace velkého počtu webů, které dohromady vytváří současnou nepřehlednou českou mediální krajinu. S rozvojem nového projektu NFNZ Mapa médií došlo i k úpravám tradičního MediaRatingu. Datový analytik a vedoucí projektu Josef Šlerka představil vývoj v rámci MediaRatingu, kde proběhly drobné úpravy metodologických principů. Dnes je tvořen až 50 weby, deníky, týdeníky a měsíčníky. V příštích měsících se bude Mapa médií rozrůstat o regionální média, zájmové weby, kulturu a širší publicistiku, sport i další. „Ambicí je směrovat na cca 900 médií, o kterých by bylo dobré vědět," nastínil Šlerka.
Už přešla novináře nechuť k profesnímu sdružování?
Novinářské fórum uzavřela diskuze zástupců vybraných mediálních organizací, okolo nichž se v současné době nejčastěji sdružují novináři. Moderátor a výkonný ředitel NFNZ David Klimeš diskutoval s předsedou Syndikátu novinářů ČR Adamem Černým, předsedou české pobočky Mezinárodního tiskového institutu Robertem Čásenským, Dominikou Píhovou z Klubu reportérů a reportérek SN, která se snaží spolu s Vojtěchem Boháčem z Voxpotu měnit obraz činnosti Syndikátu novinářů, a Evou Soukeníkovou ze spolku Ženy v médiích.
„Mentalita, že jsou profesní organizace pohrobky Národní fronty, je už dnes překonaná i díky situaci, v jaké se novináři ocitli," začal diskuzní panel Adam Černý. Robert Čásenský přiblížil mentalitu 90. let, proč se jeho novinářské generaci nechtělo vstupovat do organizací. „Je dobré, že si neneseme odkaz 90. let. Vnímala jsem potřebu bavit se společně o novinařině, aniž bychom to vnímali jako útok jednoho média na druhé," zmínila Píhová. Založení spolku Ženy v médiích odstartovalo setkání s kanadskou velvyslankyní jen pro novinářky, kde si vyměňovaly své zkušenosti. „Chceme věci, co nás trápí řešit společně," přiblížila organizaci, která funguje teprve rok Eva Soukeníková. „Vznik CZ IPI zase motivovalo přesvědčení, že v Česku vznikne pobočka významné mezinárodní organizace, která by pomohla chránit tuzemskou svobodu médií,“ vysvětlil Čásenský. „Na vstup do některé z organizací jako je CZ IPI, Syndikát, Ženy v médiích nebo jiné organizace, je teď ideální chvíle, v příštích letech to možná bude potřeba,“ vyzval publikum Čásenský.
NFNZ děkuje všem účastníkům a účastnicím za podnětné dotazy, moderátorům, panelistům a panelistkám za jejich příspěvky, komentáře a připomínky. V neposlední řadě děkujeme všem našim partnerům za podporu. Konference již tradičně proběhla v kině Přítomnost a pořádal ji Nadační fond Nezávislé žurnalistiky, partnerem byla Nadace OSF. Mediálním partnerem online přenosu byla Česká tisková kancelář. O občerstvení se postaralo Antonínovo pekařství.
