Mapa médií
Projekt NFNZ Mapa médií si klade za cíl zmapovat základní informace velkého počtu zpravodajských a publicistických webů, které dohromady vytváří současnou nepřehlednou českou mediální krajinu. Důraz klademe na základní vlastnickou a redakční transparentnost, oddělení reklamního obsahu od redakčních textů a podíl převzatého obsahu. Věříme v důležitost informovaného výběru a chceme společnosti nabídnout nástroje, které jí v tomto směru pomohou.
S nástupem éry digitálních médií se nejen výrazně proměnil mediální trh, ale také došlo k rozostření toho, co vše jsou média a jakou roli mají zastávat v liberálně demokratických společnostech. Rozšiřování veřejné sféry a možnosti do ní snadno vstoupit přineslo pozitiva: decentralizaci, diverzifikaci a demokratizaci médií. S tím jsou spjaty i negativa v podobě často nepřehledného informačního chaosu, který má ale svá pravidla a společenský a mocenský dopad (Brian McNair mluví o „infrastruktuře chaosu“ (1)). NFNZ si klade za cíl tuto infrastrukturu chaosu v českém prostředí zmapovat a vytvořit přehled českého online mediálního prostoru.
Ambicí projektu je postupně vytvořit katalog čítající nižší stovky zpravodajských a publicistických webů v ČR. Mapa médií přináší základní informace o tom, zda je médium vlastnicky transparentní, je dohledatelná redakce, oddělená reklama od redakčních textů a zda jsou texty původní. Cílem je takto zmapovat nepřehlednou změť zpravodajských a publicistických webů a dát čtenářům možnost si udělat obrázek o povaze média. Mapa médií tedy nabízí informovaný přehled celkové mediální scény v ČR. NFNZ se tímto projektem snaží upozornit nejširší mediální trh na základní otázky v oblasti transparentnosti vlastnictví a autorství textu, aby se tak postupně posilovala celková kvalita a důvěryhodnost redakční práce v ČR. Podrobnější přehled dodržování standardů u největších a nejvlivnější médií v ČR sleduje projekt MediaRating (2).
Transparentnost redakce a autorů článků je klíčová pro budování důvěryhodnosti médií. Zatímco pro „stará“ média jsou kontaktní údaje samozřejmostí (například v tiráži), mnohá „nová“ média nepovažují za nutné o sobě čtenáři, posluchači či divákovi poskytnout ani elementární informace. Protože v Česku není zatím zákonná definice online médií, Mapa médií vychází z konceptu „Impressumspflicht“ z německy mluvících zemí, dle kterého je třeba o sobě uvést zákazníkovi „Impressum“, tedy základní informace (3). Čtenář by měl mít možnost snadno zjistit, kdo za daným médiem stojí a kdo píše jednotlivé články. Také by měl mít čtenář možnost kontaktovat autory v případě dotazů či námitek. Finanční transparentnost, tedy informace o vlastnictví vydavatelství a jeho hospodaření, pomáhá odhalit možné střety zájmů nebo vliv různých skupin. Informace o vlastnictví a financování médií mohou mít zásadní vliv na vnímání objektivity zpráv. Pokud mediální článek kritizuje konkrétní společnost a čtenář ví, že dané médium je vlastněno konkurenční firmou, může to ovlivnit jeho postoj k předloženým informacím.
Posledním důležitým kritériem je míra originálního obsahu daného média. Ta ukazuje, nakolik médium přináší vlastní původní témata a investigativní žurnalistiku. Originalita obsahu ukazuje, jak hluboce se médium věnuje daným tématům autorsky. Jako příklad si můžeme vzít dva různé zpravodajské portály. Jeden produkuje vlastní reportáže a investigativní články, zatímco druhý pouze přebírá zprávy z jiných médií. Zároveň chápeme, že existují i média zaměřená na monitoring či agregaci zpravodajství z jiných zdrojů, která mají také svou roli.
„V chaotickém nástupu online médií ztratili základní informace, kdo jsou skuteční novináři, kteří vytváří originální obsah, respektive kdo jsou vydavatelé, kteří dodržují základní publikační etiku. Ve chvíli, kdy spousta médií bojuje o stejnou pozornost čtenáře a často tak i o stejné inzertní peníze, je třeba vědět, kdo poctivě přistupuje k redakční práci a vlastní transparentnosti,“ říká ředitel Nadačního fondu Nezávislé žurnalistiky David Klimeš.
Do Mapy médií se může kvalifikovat médium, které vydává alespoň 4 články týdně.
Popis jednotlivých kritérií a jejich hodnocení:
Redakce
Hodnotíme, zda jsou snadno dostupné základní informace o redakci (např. členové kmenové redakce nebo jejich profily). Čtenář by měl snadno najít organizační strukturu redakce média včetně možností, jak jednotlivé redaktory kontaktovat. Ideálně přímo e-mailem nebo alespoň kontaktním formulářem či uvedením redakčního e-mailu. Plné hodnocení je tak možné získat v případě, že je v médiu uvedena tiráž nebo podobný formát se seznamem kmenových členů redakce a kontaktů na ně (e-mail, kontaktní formulář, nebo redakční e-mail). Pokud je článek podepsán zkratkou, mělo by být jasné, jakému autorovi zkratka patří (nejlépe proklikem na kontakt či profil příslušného redaktora).
Hodnocení:
A: V médiu je tiráž nebo podobný formát se seznamem kmenových členů redakce a kontaktů na ně (e-mail, kontaktní formulář, nebo redakční e-mail).
B: Médium má uvedený seznam členů redakce, ale není možné je nijak kontaktovat. Médium má na redaktory kontakt, ale seznam členů redakce není k dispozici.
C: Na webu není uvedený ani seznam členů redakce, ani žádný kontakt.
Vlastnická a finanční transparentnost
Hodnotíme, zda je v daném médiu lehce dohledatelný majitel/vydavatel se všemi kontaktními údaji (vč. sídla a IČO) a zda je vlastník uveden v Evidenci skutečných majitelů. Informace by měly být dostupné přímo na homepage v patičce webu nebo na kontaktní či organizační stránce.
V Obchodním rejstříku a Sbírce listin mají být uloženy v řádném termínu všechny základní dokumenty, zejména účetní závěrky. Pokud je vydavatel OSVČ, měl by minimálně základní informace o hospodaření média zveřejnit v rámci transparentnosti na webu.
Hodnocení:
A: Toto hodnocení může dostat jenom médium, které splňuje zmíněná kritéria (lehce dohledatelný vlastník/vydavatel, vlastník je uveden v Evidenci skutečných majitelů a v Obchodním rejstříku a Sbírce listin jsou doložené všechny dokumenty, zejména účetní závěrky, resp. rozvahy a přílohy účetní závěrky) podle platných zákonů. Pokud je vydavatel OSVČ, měl by základní rozvahu (nebo výkaz zisků a ztrát) média zveřejnit tak, aby byly dohledatelné na webu.
B: Není splněno jedno z výše uvedených kritérií (tedy není lehce dohledatelný majitel/vydavatel, nebo nejsou uloženy dokumenty ve Sbírce listin).
C: Není splněno ani jedno kritérium.
Reklama
Hodnotíme, zda jsou reklama a ostatní komerční formáty (bannery, PR články) odlišeny od redakčního obsahu. Čtenář by měl obecně při interakci s reklamním formátem vědět, že se jedná o komerční obsah. Proto je vhodné, aby tento obsah nebyl ve stejné grafické úpravě jako redakční články či odkazy na ně, a aby na to byl čtenář upozorněn, vždy před setkáním se samotným reklamním obsahem. Vzhledem k razantnímu nárůstu slovních i grafických alternativ ke slovnímu označení “reklama”, za jasné oddělení redakčního a reklamního obsahu považujeme použití slov “reklama”, “komerční sdělení“, “sponzoring”, “advertorial”, “PR”.
Hodnocení:
A: Reklama (bannery i PR články) je pečlivě odlišena od redakčního obsahu jak graficky, tak prostřednictvím jasných textových označení (reklama, sponzoring, advertorial, PR). Textové označení je systematicky umístěno na začátku nebo v horní části obsahu, před samotným reklamním materiálem.
B: Reklama (bannery i PR články) obsahuje textové upozornění, avšak jinak vizuálně připomíná redakční obsah nebo s ním vykazuje výraznou podobnost.
C: Reklama (bannery i PR články) není nijak označena ani se neodlišuje od redakčního obsahu.
Originalita obsahu
Toto kritérium slouží pro rozlišení médií na ta, která přinášejí původní vlastní obsah, a ta, které v převážné míře publikují převzaté články bez výrazné přidané hodnoty. Mezi převzaté zdroje informací kromě agentur a jiných médií mohou patřit například sociální sítě nebo tiskové zprávy. Za převzatý článek se považuje i překlad ze zahraničních médií. (4)
Mezi původní vlastní obsah typicky patří:
- Vlastní zpravodajské zjištění/téma a rozhovory se zúčastněnými aktéry;
- Navázání na cizí zjištění doplněné o nové informace od relevantních aktérů;
- Práce s dokumenty, které nejsou dosud veřejně známy a přinášejí novou informaci;
- Vlastní publicistické obsahy (komentářové útvary, rozhovor).
Mezi nepůvodní obsah typicky patří:
- Navázání na cizí zjištění doplněné o pouhý background bez informací od relevantních aktérů;
- Monitoring jiných médií, agentur sociálních sítí či snadno veřejně dostupných databází;
- Složeniny z cizích textů, které nepřináší novou vlastní informaci;
- Převzatý publicistický obsah.
Procentní úroveň míry vlastního obsahu slouží jako orientační ukazatel poměru vlastní novinářské práce k nepůvodnímu obsahu.
0–25 %: Web má převážně vlastní obsah.
- Weby v této kategorii většinou produkují vlastní obsah a jen malou část svého obsahu přebírají z jiných zdrojů.
26–50 %: Web má většinu vlastního obsahu, který kombinuje s monitoringem jiných serverů či zdrojů.
- Weby v této kategorii mají vyvážený mix převládajícího vlastního obsahu a obsahu z jiných zdrojů.
51–75 %: Web má více převzatého obsahu.
- Weby v této kategorii mají více obsahu z jiných zdrojů než vlastní obsah, ale stále je zde určitá míra originality.
76–100 %: Web přináší hlavně monitoring jiných serverů a zdrojů.
- Weby v této kategorii se spoléhají téměř výhradně na obsah z jiných zdrojů a mají minimální vlastní obsah.
Další rozvoj Mapy médií
Projekt Mapa médií se pravidelně aktualizuje. Každý rok se kóduje vzorek 100 nových článků. Texty jsou vybrány z homepage (to vyjadřuje, jakým článkům dává redakce priority a chce s nimi přednostně oslovit čtenáře). Dny a hodiny výběru jsou v hodnoceném období stanoveny náhodně.
Projekt začal v roce 2023 mapováním ekonomických a finančních webů. Cílem je přidávat další skupiny webů dle příslušnosti k jednotlivým oborům a vytvořit tak skutečnou Mapu médií v ČR.
Seznam použitých zdrojů
1. McNair, B. (2006). Cultural chaos: journalism and power in a globalised world. Routledge.
2. Nadační fond nezávislé žurnalistiky. (2023). Metodika MediaRatingu. NFNZ. https://www.nfnz.cz/metodika/
4. Za původní autorský obsah považuje MediaRating ten, který vznikl aktivní prací redakce. Tou není například doplnění backgroundu nebo citací z jiných médií, sociálních sítí, wikipedie apod. Lze za ni považovat ale například získávání informací klasickou redakční prací, přímou komunikací se zdroji, prací s archiváliemi apod.
Co je a odkud pochází převzatý obsah: z agentur (ČTK, Reuters, DPA…); z jiných médií (včetně zahraničních); ze sociálních sítí; z tiskových prohlášení; z encyklopedií a dalších otevřených zdrojů (wikipedie apod.).
Převzaté články a jejich spojování: Spojením dvou převzatých článků (agentura, „skládačka“ z několika jiných médií, spojení tiskových zpráv apod.) autorský text nevzniká. Takový článek je tedy hodnocen jako převzatý.
Převzaté pasáže (odstavce): U přebírání obsahu běžného zpravodajství by neměla redakce přebírat více jak dva odstavce z běžně velké zprávy (tuto metodiku uplatňuje i SPIR). Podíl převzatého obsahu by přitom neměl činit více než 50 % článku. Pokud je přebíráno více obsahu, je článek považovaný za převzatý.
Převyprávěné rozhovory z jiných médií: Pokud redakce převezme a přeformuluje („převypráví“) rozhovor z jiného média, mělo by jít o krátké shrnutí rozhovoru doprovázeného vlastním textem (převzaty max. tři odstavce, podíl na celkovém obsahu článku max. 50 %). Pokud to není dodrženo, je článek považovaný za převzatý.
MediaRating vychází při posuzování vlastního a převzatého obsahu z Kodexu Sdružení pro internetový rozvoj (Sdružení pro internetový rozvoj (2023)). Etický kodex přebírání a využívání cizího obsahu na internetu
