MediaRating

Technologické změny několika posledních desítek let vedli k výraznému snížení nákladů na publikování informací a jejich šíření. Masivní rozvoj technologií pak vedl k tomu, že vedle tradičního mediálního byznysu a žurnalistiky dnes na trhu operuje celá řada producentů obsahu, kteří se na něm pouze snaží přímo či nepřímo vydělat. Nejsou to média v tradičním pojetí, pro něž je prioritou vytváření obsahu a která dodržují novinářské standardy. Přitom ale s klasickými médii, které mají výrazně vyšší náklady na svou práci, soupeří o pozornost čtenářů i inzerentů. Patří sem nejen blogy či vlogy, ale také například weby prosazující obchodní či politické zájmy nebo platformy přebírající pouze cizí obsah, ať už jde o jiné weby nebo sociální sítě.

MediaRating, který je projektem Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky, je nástroj odlišující tradičně fungující média od pouhých producentů obsahu. Samotná média hodnotí z hlediska míry jejich transparentnosti vůči čtenářům, kvality dodržování základních novinářských standardů i práci s informacemi a jejich zdroji. Je vodítkem pro orientaci čtenářů ve světě médií, zvyšuje mediální gramotnost a zároveň se jím mohou řídit firmy zadávající inzerci.

Koho MediaRating (ne)hodnotí

MediaRating hodnotí především média zpravodajská a publicistická včetně názorových, a to v plné šíři jejich tematické i žánrové pestrosti. Východiskem pro výběr médií je především jejich členství ve vydavatelských a jiných profesních organizacích (např. Unie vydavatelů či Asociace online vydavatelů) nebo jejich měření v rámci NetMonitoru nebo dalších aplikací třetích stran v segmentu médií (jako je služba SimilarWeb). Další média jsou přidávána podle předpokládaného zásahu (ať již přímého či nepřímého) či společenské důležitosti.

MediaRating se soustředí především na ta média, která přinášejí společensky závažná témata. Proto do něj nejsou zpravidla zařazena média kulturní, lifestylová, odborná, sportovní či oborová, ale také média provozovaná místními samosprávami či státem, pokud se NFNZ nerozhodne jinak. Pokud jde o média regionální, tak se o jejich zařazení rozhoduje NFNZ na základě jejich regionálního významu a dopadu.

Pro zařazení do MediaRatingu musí být kromě výše uvedeného splněny tyto minimální podmínky:

• Všechny údaje, které o sobě médium uvádí, jsou pravdivé (vydavatel, členové redakce, kontakty apod.).
• Vlastník/vydavatel média je zapsán v souladu se zákonem v Evidenci skutečných majitelů. Platí přitom, že pokud alespoň jedna osoba zde uvedená naplňuje definici Nadační fond nezávislé žurnalistiky Ovocný trh 579/6, 110 00 Praha 1 www.nfnz.cz 3 „politicky exponované osoby” podle mezinárodní legislativy (viz pasáž “Definice politicky exponované osoby” dále v metodice), není toto médium do MediaRatingu zahrnuto. Demokratický systém stojí na moci zákonodárné, výkonné, a soudní – média, která jsou považována za čtvrtý pilíř demokracie a jejího „hlídacího psa“, by se zmíněnými třemi pilíři neměla být přímo propojena. Pokud vlastníkem/vydavatelem je politicky exponovaná osoba, je střet zájmů fatální a lze jen těžko hodnotit obsahové novinářské standardy.
• Médium, resp. hodnocené sekce, funguje minimálně jeden rok.
• Médium, resp. hodnocené sekce, publikuje pravidelně nový obsah (v on-line v průměru minimálně 5 článků týdně, u printu je periodicita minimálně měsíční).

Pokud jsou splněny nutné podmínky, je v prvním kroku posouzena práce s obsahem. Média jsou následně rozdělena do tří kategorií, přičemž prvním dvěma je rating udělován.

1) Média s vlastním obsahem

Do této kategorie spadají média, která vyrábějí většinu vlastního obsahu. Může jít o zpravodajství i publicistické žánry. Těmto médiím uděluje NFNZ plnohodnotný rating, neboť jako u jediných lze hodnotit jejich profesionálního zacházení s obsahem a dodržování všech novinářských standardů.

2) Média s převzatým obsahem

Média, u kterých více než 70 procent tvoří přebíraný obsah zpracovaný podle novinářských standardů (práce se zdroji a fakty apod.), patří do této kategorie. NFNZ jim uděluje základní rating, který hodnotí pouze relevantní kritéria (tedy ne taková, která se vztahují na obsah původního/převzatého článku). Podrobnosti viz kapitola Vlastní vs. převzatý článek.

3) Dezinformační a konspirační weby & “Junk News”

V této kategorii se nacházejí média, která sice vyvolávají dojem, že se jedná o běžná média s obsahem vytvářeným novináři, avšak ve skutečnosti nedodržují ani základní novinářské standardy. Část těchto severů šíří neověřitelné konspirační teorie nebo dezinformace sloužící k manipulaci se čtenářem v konkrétních zájmech. Patří sem i servery, pro něž není tvorba obsahu a práce s ním prioritou - tou je monetizace jakýchkoliv článků, fotografií či videí bez nároků na kvalitu. Jejich obsah je často složen pouze z textů, které jsou přebírány bez dodržování novinářských norem z cizích zdrojů (včetně sociálních sítí), tiskových zpráv nebo propagačních materiálů. Nejedná se o tedy média, nýbrž kvazi média.

Do kategorie konspirační servery spadají ty servery, které sdílejí systematicky a úmyslně konspirační teorie. NFNZ vychází přitom z přístupu, který v České republice reprezentuje především Atlas konspirací a jeho vymezení konspiračních serverů. Při jejich identifikaci vycházíme z definice konspiračních teorií jako teorií, které podporují teze (nebo sami tyto teze ustanovují), že organizace (individuality či skupiny) podnikají nebo podnikly v utajení kroky za účelem dosažení zlovolného konce (viz Eirikur Bergmann - Conspiracy&Populism: The Politics of Misinformation). Většina konspiračních teorií přitom vychází ze tří základních principů:

1. Nic není náhoda. Tento princip říká, že svět je založený na záměru a zcela opomíjí pojmy jako náhoda, nahodilost nebo shoda okolností. Vše se děje, protože je to tak zamýšleno a naplánováno.
2. Nic není tak, jak se zdá. Tato součást konspirační teorie je postavená na tezi, že zdání klame. Předpokládá se, že ti, kteří za konspiracemi stojí, vynakládají úsilí, aby buď nebyli odhalitelní, nebo aby vypadali v očích ostatních zcela nevinně.
3. Vše je propojeno. Protože neexistuje nic jako náhoda, třetí princip tvrdí, že v každém dění se dá po nějaké době odhalit vzorec, který je zcela zjevný. Proto konspirační teoretikové vynakládají úsilí na odhalování různých propojení a souvislostí mezi jednotlivými událostmi a konspiracemi samotnými.

Z povahy konspiračních teorií vyplývá, že je není možné ani potvrdit, ani vyvrátit. Při identifikací konspiračních teorií, které konspirační servery sdílejí, vycházíme mj. z práce projektů Atlas konspirací a projektu Konšpirátori.sk a dalších zdrojů jako RationalWiki nebo Snopers. Konečné rozhodnutí o zařazení serverů mezi konspirační záleží na NFNZ.

Do kategorie dezinformační servery spadají servery šířící dezinformace. Ty chápeme jako ověřitelně falešnou nebo zavádějící informaci, která je vytvořena, prezentována a šířena za účelem ekonomického zisku nebo slouží jako nástroj pro záměrné zmatení veřejnosti (viz Communication on tackling on-line disinformation, COM - 2018). Dezinformace mají velmi pestrou škálu podob od promyšlených konspirací přes poplašné zprávy až k zjevným nesmyslům.

V poslední kategorii Junk News jsou servery, která šíří texty zásadně porušující základní principy novinářské práce, zejména v kategoriích práce se zdroji a umělé zvyšování důležitosti. Porušování těchto principů se může odehrávat na celé škále možností (viz např. definice „Polarization, Partisanship and Junk News Consumption over Social Media in the US“), nicméně můžeme najít dva základní obchodní modely. První je obsah webu zaměřený prioritně na přetiskování PR materiálů, které jsou vydávány za běžné zpravodajské nebo publicistické texty. Druhý modelem je naprostá absence novinářské práce na textech a plné nahrazení role novináře copywriterem, který v zásadě jen převypráví články z jiných zdrojů. Typickým rysem těchto serveru je umělé zvyšování důležitosti textu pomoci clickbait, manipulativní techniky v textu, vysoká emotivnosti ve zprávách i publicistice, nedostatečné zdrojování a ověřování informací. O zařazení webu do kategorie “Junk News” rozhoduje na základě výše uvedeného NFNZ.

Metodologie

Metodika MediaRatingu odráží základní novinářské standardy uplatňované v celém světě, tak jak jsou nastaveny kodexy jednotlivých médií a novinářských organizací i novinářskou praxí.

MediaRating zahrnuje tato kritéria:

1. ORIGINALS: podíl původního obsahu, který slouží k rozlišení médií s převážně vlastním obsahem od těch, která většinu obsahu přebírají z jiných zdrojů

2. TRANSPARENCY: hodnotí transparentnost média

2. 1. OWNER: dostupné informace o majiteli/vydavateli a jeho případný střet zájmů
2. 2. EDITORS: dostupné informace o redakci

3. CONTENT: hodnotí práci s obsahem

3. 1. SOURCES: práce se zdroji
3. 2. FACTS: práce s fakty
3. 3. GENRES: rozlišování žánrů (zejména zpráv a komentářů)
3. 4. RELEVANCY: přiměřená důležitost článků, “clickbait”
3. 5. ADVERTISING: rozlišení obsahu a komerčních formátů

Kritéria MediaRatingu

1. Původní obsah (základní třídící kritérium typu médií)

ID: ORIGINALS

Toto kritérium slouží pro rozlišení médií na ty, která přinášejí původní vlastní obsah (spadají do kategorie Zpravodajská a publicistická média), a ty, které v převážné míře publikují převzaté články bez výrazné přidané hodnoty (kategorie Agenturní a převzaté on-line zpravodajství). Mezi převzaté zdroje informací mohou kromě agentur a jiných médií mohou patřit například sociální sítě nebo tiskové zprávy. Za převzatý článek se považuje i překlad ze zahraničních médií.

2. Transparentnost média a redakce

ID: TRANSPARENCY
Váha v hodnocení MediaRatingu: 25 %

Základním pilířem důvěryhodnosti média je jeho transparentnost vůči čtenářům, a to jak vlastnická, tak i redakční. Hodnocení této oblasti má v celkovém ratingu daného média váhu 25 procent.

Čtenář má právo vědět, kdo médium vlastní nebo jak si médium finančně stojí – v rozsahu informací, které by měl každý podnikatel zveřejňovat ve veřejných rejstřících. Pokud médium vydává fyzická osoba, měla by je v zájmu transparentnosti zveřejňovat také. Čtenář by se měl také dozvědět, zda médium či jeho majiteli hrozí byznysový střet zájmů, ať už celkově nebo u konkrétních témat. Má také právo vědět, kdo je autorem textů a jak může kontaktovat autory jednotlivých článků. Proto se MediaRating soustředí především na to, zda je jasné:

• kdo médium vydává, kdo je konečným vlastníkem a jak médium hospodaří;
• kdo tvoří kmenovou redakci média a jak lze kontaktovat jednotlivé redaktory;
• zda jsou lehce k dohledání kompletní kontaktní údaje (vč. sídla a IČ). Toto kritérium se skládá ze dvou podkritérií, a to transparentnosti vydavatele/majitele a redakce.

Toto kritérium se skládá ze dvou podkritérií, a to transparentnosti vydavatele/majitele a redakce.

2. 1. Vydavatel/majitel

ID: OWNER
Váha v TRANSPARENCY: 50 %

MediaRating hodnotí v rámci tohoto kritéria dvě základní oblasti - transparentnost majitele/vydavatele a jejich případný konflikt zájmů (mimo ten související s majitelem jako politicky exponovanou osobou – ten je řešen už při vstupu média do Mediaratingu).

2. 1. 1. Transparentnost majitele/vydavatele

ID: FINANCE
Váha v OWNER: 50 %

MediaRating hodnotí, zda:

• je v daném médiu lehce dohledatelný majitel/vydavatel se všemi kontaktními údaji (vč. sídla a IČ) a vlastník je uvedený v Evidenci skutečných majitelů;
• ve Veřejném rejstříku a Sbírce listin jsou uloženy v řádném termínu všechny základní dokumenty, zejména účetní závěrky. Pokud je vydavatel OSVČ, měl by minimálně základní informace o hospodaření média zveřejnit v rámci transparentnosti na webu.

2. 1. 2. Konflikt zájmů

ID: CONFLICT
Váha v OWNER: 50 %

Médium nemá být v byznysovém konfliktu zájmů. Pokud již je, má na něj v konkrétních případech upozorňovat. Vydavatelé a majitelé mohou být ve střetu zájmů například při podnikání ve státem regulovaných odvětvích, při vysokém objem přímých obchodů se státem, při popisování témat či kauz, ve kterých majitel podniká nebo se angažuje. Konflikt zájmů také zpravidla nastává, pokud vlastní zároveň reklamní či mediální agenturu.

2. 2. Redakce

ID: EDITORS
Váha v TRANSPARENCY: 50 %

MediaRating hodnotí, zda jsou snadno dostupné základní informace o redakci (např. členové kmenové redakce nebo jejich profily). Čtenář by měl snadno najít organizační strukturu redakce média včetně možností, jak redaktory kontaktovat (e-mail, kontaktní formulář apod.). Pokud je článek podepsán zkratkou, mělo by být jasné, jakému autorovi zkratka patří (nejlépe proklikem na kontakt či profil příslušného redaktora).

3. Práce s obsahem

ID: CONTENT
Váha v hodnocení MediaRatingu: 75 %

3. 1. Práce se zdroji

ID: SOURCES
Váha v CONTENT: 20 %

Výchozí zdroje při přebírání tématu či obsahu by měly být jasně označené – zdroje všech informací jsou tedy jasné a transparentní. Pokud téma článku, tématu či obsahu není původní, mělo by to být řečeno v úvodu textu. V případě on-line médií má být odkaz na původní on-line zdroj řešený prolinkem, pokud je to technicky možné. Prolink není nutný při převzetí agenturního článku nebo tiskové zprávy (a v jiných odůvodněných případech, jako je např. přímý přepis televizního zpravodajství).

MediaRating v této kategorii hodnotí jednoznačné označení výchozího zdroje informací i ověřování informací z více na sobě sobě nezávislých zdrojů. Pokud je zpráva převzatá z jiného zdroje, např. New York Post, měl by být tento zdroj uveden i jako autor, zpráva by neměla být podepsána jen editorem z redakce (je možné označit např. překladatele článku).

Ověřování z více zdrojů nehodnotí MediaRating u

• agenturních zpráv a oficiálních tiskových sdělení;
• převzatých článků s řádně uvedeným (pokud je to technicky možné, tak i prolinkovaným) zdrojem;
• veřejných informací (oficiálních oznámení, soudní rozhodnutí, statistiky apod.).
• publicistických útvarů jako je analýza nebo komentář Za jasný a transparentní zdroj se nepovažuje profil na sociálních sítích, který je anonymní nebo není zřejmé, kdo se za ním skrývá.

Za jasný a transparentní zdroj se nepovažuje profil na sociálních sítích, který je anonymní nebo není zřejmé, kdo se za ním skrývá.

3. 2. Faktičnost a kontext článků

ID: FACTS
Váha v CONTENT: 20 %

Čtenář by měl mít v článcích dostatek informací a argumentů, které mu dávají možnost vytvořit si vlastní názor a dávají věci do souvislostí. U názorových a analytických textů souvislosti a fakta dokládají předkládané závěry či stanoviska.

Pokud tomu tak není (k čemuž redakci může vést například přesvědčení “to je přece každému jasné nebo obecně známé”), nutně to neznamená, že obsah není pravdivý nebo je zavádějící – relevanci sdělení ovšem vzhledem k absenci faktů čtenář nemůže posoudit.

3. 3. Rozlišování žánrů

ID: GENRES
Váha v CONTENT: 20 %

Jednotlivé novinářské žánry mají být jasně oddělené, což se týká především zpráv a publicistických formátů (názory, komentáře, glosy, fejetony, “kurzívy”, reportáže, analýzy apod.). MediaRating hodnotí, zda jsou jednotlivé žánry pro čtenáře transparentně rozlišené a zda zprávy neobsahují názorové a komentativní prvky.

Odlišení musí být pro čtenáře snadno odlišitelné, například označením stránky nebo jasným pojmenováním rubriky.

3. 4. Zvyšování atraktivity

ID: RELEVANCY
Váha v CONTENT: 20 %

MediaRating v tomto kritériu hodnotí, zda média uměle nezvyšují atraktivitu a důležitost článků.

Titulky mají odrážet skutečný obsah textu – nemají tedy obsahovat falešné informace, nemají být senzační, emotivně zabarvené bez přímého vztahu k tématu a realitě popisované v článku. Pokud jde o zprávu, pak nemá její text obsahovat expresivní výrazy. Také doprovodné fotografie u článků nemají být urážlivé nebo zavádějící.

Redakce by neměla uměle zvyšovat důležitost zprávy a popisovaného tématu, například překládáním zahraničních jmen, absencí domicilu nebo odkazováním na jiná, ale jen okrajově související, důležitější témata.

Stereotypizace a zobecňující tvrzení, která nejsou podložena ničím jiným než ojedinělým skutkem, zkreslují obsah a do novinářské práce nepatří.

3. 5. Odlišení reklamy

ID: ADVERTISING
Váha v CONTENT: 20 %

MediaRating hodnotí, zda jsou reklama a ostatní komerční formáty odlišeny od redakčního obsahu. Komerční formáty mají být zřejmé na první pohled, mají být řádně označeny a neměly by být ve stejné grafické úpravě jako redakční články - tedy odlišeny např. fontem písma, rámečkem, podtiskem apod.

Výsledné hodnocení MediaRatingu

Kritéria MediaRatingu jsou rozdělena do dvou základních oblastí:

1. kritéria, která se hodnotí za celé médium (TRANSPARENCY);
2. kritéria, která hodnotí médium na základě vybraného vzorku článků (CONTENT).

Členění podle jednotlivých kritérií a maximální počet bodů

Body získávají podle naplnění jednotlivých kritérií. Například za kritérium EDITORS lze získat 12.5 bodů. Pokud má web například snadno dohledatelné informaci o struktuře redakce, ale čtenáři nemohou jednotlivé členy kontaktovat, získává v této kategorii jen 6,25 bodu. Pokud má všechny náležitosti splněné, získává plných 12,5 bodu.

Výpočet bodů pro kritéria, která se počítají ze vzorku článků, vychází bodové hodnocení z procenta textů, v nichž byl kritérium správně naplněno (tedy maximální počet bodů krát počet textů splňujících kritérium). Například pokud bude mít 90 % všech analyzovaných článků správně uvedené zdroje (kategorie SOURCES) pak získá 13,5 bodu z 15 možných.

Výsledné hodnocení pak vychází z celkového počtu získaných bodů a má následující podobou:

A (85 bodů a více): médium splňuje základní kritéria novinářských standardů a důvěryhodnosti
A- (80 až 84,99 bodu)
B+ (70 až 79,99 bodu)
B (60 až 69,99 bodu)
B- (50 až 59,99 bodu)
C (méně než 49,99 bodu): médium nesplňuje kritéria novinářských standardů a důvěryhodnosti

Média, která získají hodnocení C, jsou vyřazena z MediaRatingu a uvedena ve zvláštním seznamu. O udělení ratingu mohou znovu požádat po roce.

Pokud redakce v průběhu roku provede úpravy vedoucí ke zlepšení hodnocení v kritériu TRANSPARENCY a upozorní na to NFNZ, může být upraven jejich rating i mimo běžné hodnotící období.

Výběr článků

Články, které jsou v rámci MediaRatingu posuzovány v kritériích CONTENT pro online média, jsou vybírány ze dvou úhlů pohledu:

• 50 článků podle jejich čtenosti/ohlasu u čtenářů (tedy texty, které mají největší dopad na čtenáře);
• 50 článků je náhodně vybráno z horních pater homepage (to vyjadřuje, jakým článkům dává redakce priority a chce s nimi přednostně oslovit čtenáře). Pokud je některý článek již v předchozím výběru, vybírá se jiný.

Dny a hodiny výběru jsou v hodnoceném období stanoveny náhodně. Do výběru jsou zařazeny všechny články (zprávy, komentáře, publicistika) s výjimkou textů z rubrik kultura, sport a lifestylových nezpravodajských částí média (např. cestování, auto, zahrada, móda apod.). Do hodnoceného vzorku se vždy zařazuje 50 nových článků a 50 článků zůstává z předchozího výběru (vyřazují se nejstarší).

V případě tištěných médií se vychází z náhodně vybraného vzorku pěti vydání během hodnotícího období u časopisů a sedmi vydání u deníků.

U televizních stanic jde o vzorek hlavních zpravodajských relací v sedmi náhodně vybraných dnech v hodnotícím období.

U tištěných médií a televizních stanic se vždy obnovuje celý hodnocený vzorek článků a příspěvků.

Vlastní vs. převzatý článek

Kodex Sdružení pro internetový rozvoj uvádí: Pokud se vydavatel/redakce inspiruje u někoho jiného, výsledkem snažení musí být prokazatelně nové dílo. Pokud však někdo soustavně a bez souhlasu do své webové stránky, mobilní aplikace, nebo jiného prostředí vkládá parafráze cizích zpráv, porušuje zákon, protože využívá cizí databázi a může se dopouštět nekalé soutěže. Zejména problematická je takováto činnost tam, kde tato třetí osoba nevytváří žádný nebo téměř žádný vlastní obsah, k němuž by byly parafráze pouze doplňkem. MediaRating vychází při posuzování vlastního a převzatého obsahu z tohoto kodexu.

Převzaté články a jejich spojování: Spojením dvou převzatých článků (agentura, „skládačka“ z několika jiných médií, spojení tiskových zpráv apod.) autorský text nevzniká. Řečeno mluvou SPIR: „Pouhé sestavení vlastního článku spojením částí vícero jiných článků není vlastním dílem.“ Takový článek je tedy hodnocen jako převzatý.

Přezaté pasáže (odstavce): U přebírání obsahu běžného zpravodajství by neměla redakce přebírat více jak dva odstavce z běžně velké zprávy (tuto metodiku uplatňuje i SPIR). Podíl převzatého obsahu by přitom neměl činit více než 50 % článku. Pokud je přebíráno více obsahu, je článek považovaný za převzatý.

Převyprávěné rozhovory z jiných médií: Pokud redakce převezme a přeformuluje („převypráví“) rozhovor z jiného média, mělo by jít o krátké shrnutí rozhovoru doprovázeného vlastním textem (převzaty max. tři odstavce, podíl na celkovém obsahu článku max. 50 %). Pokud to není dodrženo, je článek považovaný za převzatý.

Autorský, původní obsah: Za autorský obsah považuje MediaRating ten, který vznikl aktivní prací redakce. Tou není například doplnění backgroundu nebo citací z jiných médií, sociálních sítí, wikipedie apod. Lze za ni považovat ale například získávání informací klasickou redakční prací, přímou komunikací se zdroji, prací s archiváliemi apod.

Co je a odkud pochází převzatý obsah:

• z agentur (ČTK, Reuers, DPA…);
• z jiných médií (včetně zahraničních);
• ze sociálních sítí;
• z tiskových prohlášení;
• z encyklopedií a dalších otevřených zdrojů (wikipedie apod.).

Definice politicky exponované osoby

Za politicky exponovanou osobu („politically exposed person“) se v legislativě označuje fyzická osoba ve významné veřejné funkci, a to na celostátní i regionální úrovni. Týká se to rovněž osoby blízké.

Za politicky exponovanou osobu se tedy považuje zejména (viz např. businessinfo.cz):

• hlava státu,
• předseda vlády,
• vedoucí ústředního orgánu státní správy a jeho zástupce (náměstek, státní tajemník), člen parlamentu,
• člen řídícího orgánu politické strany,
• vedoucí představitel územní samosprávy,
• soudce nejvyššího soudu, ústavního soudu nebo jiného nejvyššího justičního orgánu, proti jehož rozhodnutí obecně až na výjimky nelze použít opravné prostředky,
• člen bankovní rady centrální banky,
• vysoký důstojník ozbrojených sil nebo sboru,
• člen nebo zástupce člena, je-li jím právnická osoba, statutárního orgánu obchodní korporace ovládané státem, velvyslanec nebo vedoucí diplomatické mise,
• nebo fyzická osoba, která obdobné jako výše uvedené funkce vykonává nebo vykonávala v jiném státě, v orgánu Evropské unie nebo v mezinárodní organizaci.

Za politicky exponovanou osobu se považuje i fyzická osoba, která je osobou blízkou nebo která je společníkem nebo skutečným majitelem stejné právnické osoby nebo svěřeneckého fondu jako osoba výše uvedená. Obecně je osoba blízká (podle Občanského zákoníku) “příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.”

Tým MediaRatingu

Metodiku MediaProjektu vytvořili Josef Šlerka a Petr Orálek. Základní kódovací kniha vznikla ve spolupráci s Mgr. Lenkou Waschkovou Císařovou, Ph.D., z brněnské Masarykovy univerzity. Tým kodérů vede Klára Tejchman.