Kam kráčí česká média? Diskutovali jsme v Ostravě a v Liberci

První zastávkou bylo 19. října ostravské Centrum PANT a druhou pak 2. listopadu Krajská vědecká knihovna v Liberci. Debatovali vedoucí projektů MediaRating a Mapa médií NFNZ Josef Šlerka, odborná pracovnice Katedry mediálních studií a žurnalistiky FSS MUNI a organizace Fakescape Lucie Čejková. V Ostravě se k nim připojil ještě novinář a spoluzakladatel Okraj.cz Jan Žabka. Libereckou debatu měl podle původního plánu doplnit svými postřehy ředitel regionálního a sportovního zpravodajství Deníku Petr Koděra, který se však nakonec pro nemoc omluvil. Do publika se dostavila řada lokálních novinářů. 

Obě dvě debaty měly několik společných témat, kromě vlastnictví médií a postupný úbytek regionálních médiích to byla také klesající důvěra v média, nebo to, jak se žije českým novinářům a novinářkám. 

Pětina článků, které vznikají, jsou monitoringy jiných textů

Vedoucí projektů MediaRating a Mapa médií NFNZ Josef Šlerka představil nový přístup k mapování mapy médií, kdy analyzoval celkem 86 tisíc článků z českého internetu a to z 357 vybraných serverů během 21 náhodných dní. Uvedl, že přestože v českých médiích lze najít pestrost článků, pětina článků, které lidé čtou, jsou monitoringy jiných textů. Upozornil také na slabé místo českého zpravodajství: u negativních událostí média často nevysvětlují, proč se staly. To se týká hlavně zpráv o kriminalitě a dopravních nehodách.

Výzkumnice Lucie Čejková upozornila také na to, že roste vyhýbání se zprávám a lidé nestíhají dění ve světě i v tuzemsku sledovat. Mladí lidé podle řečníků berou zprávy často z Instagramu, což ukazuje také nejnovější výzkum Institutu Reuters. Od influencerů pak mladí lidí přebírají komentáře a názory. A když přijde krize, například povodně? Sledují Českou televizi. Jestli to tak zůstane, až budou stárnout, nikdo neví. Lucie Čejková také dodala, že se mění samotný způsob, jakým se mladí ke zprávám dostávají.

Prolínání rolí novinářstva a influencerstva

A zatímco dříve bylo jasné, kdo je influencer/ka a kdo novinář/ka, dnes se role prolínají a mluví se o „tvůrcích/tvůrkyních obsahu“. V některých demokratických zemích, například v Itálii, určuje zákon, kdo je novinář/ka, to ale může být ošemetné.

Debata se dotkla také klesající důvěry v média, zlomovým okamžikem byla pandemie koronaviru. Lucie Čejková uvedla, že sama v rámci výzkumu dělala rozhovory s lidmi, kteří médiím nevěří. Mluvili o protichůdných informacích, o tom, kolik zpráv bylo potřeba a co bylo vůbec k dispozici. Pro část publika byla pandemie okamžikem, kdy médiím přestala důvěřovat. Na sociálních sítích tehdy běžely živé přenosy, které šířily i neověřené informace.

Právě regionální média ale mohou hrát zásadní roli v obnovení důvěry v média. Ostravský rodák Jan Žabka popsal, jaké to je vrátit se zpátky do kraje jako regionální novinář. Lokální žurnalisté podle něj musí projít informačním chaosem, konfrontovat, doptávat se a dávat informace do souvislostí. Žabka, jeden ze spoluzakladatelů Okraj.cz také připomněl, že v létě jako redakce navštívili několik měst s mobilní redakcí a lidé si k nim rádi našli cestu a sdíleli, co je trápí. A právě jejich tipy pak posloužily jako témata další článků. 

Debatující secshodli na tom, že mediální kritika je potřebná a ozdravná, ovšem v Česku stále chybí. 

Publikum se nejčastěji vracelo k několika zásadním otázkám: 

• Kdo určuje, o čem média píšou? Téma agenda settingu a vlivu na výběr zpráv.
• Kde je investigativa? Několikrát zaznělo, že investigativní žurnalistika chybí.
• Na kom jsou média závislá? A měla by to veřejně uvádět?
• Jak se žije novinářům, když je jejich profese dehonestována? Josef Šlerka odpověděl, že novinář/ka pracuje proto, že se chce něco dozvědět, a že se novináři mnohem víc spojují, i díky Syndikátu novinářů a IPI. 

Děkujeme všem, kteří na debaty přišli, nebáli se ptát a pokládali kritické otázky. 

Nestihli jste dorazit? Podívejte se na záznam z ostravské debaty, který je k dispozici na našem YouTube kanále.