Ucelený report ČR odkrývá trendy typické pro Česko. S tím jsou spojená i rizika

Český mediální trh byl dlouho považován za relativně pluralitní a otevřený, zejména v období po roce 1989. V posledních letech ale dochází k výrazným změnám vlastnictví a k rostoucí koncentraci médií v rukou několika ekonomicky a politicky vlivných aktérů. Přestože mediální krajina zůstává různorodá, nové trendy vyvolávají obavy o dlouhodobou nezávislost, transparentnost a pluralitu.

Právě proto vznikl Country Report 2025 pro Českou republiku, který přináší dosud nejucelenější pohled na vlastnictví médií v Česku a jeho důsledky. Report připravil Štěpán Šanda, mediální výzkumník a doktorand z Institutu komunikačních studií a žurnalistiky ve spolupráci s Nadačním fondem nezávislé žurnalistiky (NFNZ). Report je součástí mezinárodního projektu Euromedia Ownership Monitor.

Co je Euromedia Ownership Monitor

Euromedia Ownership Monitor (dále jako EurOMo) je mezinárodní výzkumný projekt financovaný EU, který mapuje vlastnictví médií v evropských zemích a hodnotí rizika pro mediální pluralitu, transparentnost a svobodu tisku. Součástí projektu je také index rizika a veřejně dostupná online databáze na platformě Media-ownership.eu, která umožňuje interaktivně vyhledávat média a jejich vlastníky napříč Evropou a také stáhnout uživatelem vybraná data.

EurOMo patří mezi nejrozsáhlejší výzkumy mediálního vlastnictví v Evropě - zapojilo se do něj více než 100 výzkumníků z desítek zemí a databáze dnes obsahuje data o více než 750 médiích a jejich vlastnících. Projekt pracuje se standardem Beneficial Ownership Data Standard (BODS), díky němuž lze vlastnické struktury dlouhodobě sledovat a propojovat s dalšími databázemi.

Hlavní zjištění: pluralita přetrvává, koncentrace roste

Český report ukazuje, že tuzemská  mediální krajina zůstává relativně otevřená, zároveň je však stále více formována koncentrací vlastnictví a propojením médií s ekonomickou a politickou mocí.

Report identifikuje několik klíčových trendů:

• klíčová média vlastní převážně domácí miliardáři, jejichž hlavní byznys leží mimo mediální sektor (např. energetika, finance, chemie nebo telekomunikace),
• média jsou často součástí širších holdingových struktur a fungují jako jedno z aktiv v podnikatelském portfoliu,
• hlavním rizikem není přímá cenzura, ale spíše strukturální tlak, střety zájmů a možnost instrumentalizace médií.

Kdo vlastní média: hlavní hráči

Český mediální trh je dnes charakteristický vysokou koncentrací vlastnictví v rukou několika ekonomicky silných skupin a jednotlivců.

Mezi nejvýznamnější aktéry na českém mediálním trhu patří například Mafra, skupina, která ovládá přibližně čtvrtinu českého tiskového trhu (např. Mladá fronta DNES, iDNES.cz), a po převodu z vlastnictví Andreje Babiše ji od roku 2023 vlastní podnikatel Karel Pražák, což formálně zmírnilo konflikt zájmů spojený s předchozím politicky aktivním vlastníkem (v listopadu 2025 navíc potvrdil finančník Pavel Tykač vstup do Mafry – přes společnost Tymeprax koupil 50% podíl). Významným hráčem je také Daniel Křetínský, který do médií investuje prostřednictvím Czech Media Invest, dále Ivo Lukačovič a Seznam.cz, a také Renáta Kellnerová a skupina PPF, která má silné postavení zejména v televizním sektoru (Nova) i v infrastruktuře a telekomunikacích.

Společným rysem těchto vlastníků je, že média drží vedle dalších podnikatelských aktivit - často v odvětvích, která jsou silně regulována státem.

Média, politika a byznys: strukturální střety zájmů

EurOMo upozorňuje, že i při relativně silném právním rámci zůstává v Česku významným systémovým problémem koncentrace ekonomické, politické a mediální moci.

Hlavním rizikem není otevřený zásah do obsahu, ale možnost dlouhodobého vlivu prostřednictvím nastavování agendy a výběru témat, tlaku na redakční kulturu a využívání médií k prosazování ekonomických či ideologických zájmů vlastníků.

Zároveň je část vlastnických struktur obtížně čitelná kvůli komplexním holdingům a zahraničním jurisdikcím (např. Kypr, Nizozemsko, Lucembursko).

Distribuce jako skrytý zdroj moci

Report připomíná, že důležitá není jen otázka „kdo vlastní média”, ale také kdo kontroluje cestu k publiku.

V Česku se to týká zejména:

• tiskové distribuce, kde tři největší vydavatelé ovládají dominantního distributora, což může být zásadní riziko pro menší hráče,
• televizního a telekomunikačního trhu, kde dochází k propojování obsahu, infrastruktury a distribuce,
• digitálních platforem, především Seznam.cz, který kombinuje roli vyhledávače, distributora zpráv, reklamního hráče i vlastníka médií. To vše bez odpovídající veřejné debaty o této koncentraci moci.

Veřejnoprávní média a digitální platformy: důvěra, tlak a nová „šedá zóna”

Veřejnoprávní média (Česká televize, Český rozhlas, ČTK) si dlouhodobě udržují vysokou míru důvěry i společenský dosah, zejména v období krizí. Současně ale čelí politickému tlaku, dlouhodobému podfinancování a debatám, které se často zužují pouze na otázku poplatků, místo jejich demokratické role.

Zároveň stále větší část zpravodajství vzniká mimo tradiční redakce, a to na platformách, v podcastech nebo u influencerů. V této „šedé zóně” často chybí základní informace o vlastnictví, financování i odpovědnosti, zatímco regulace je roztříštěná a opožděná.

Proč je to důležité právě teď

Mapování vlastnictví médií je v Česku důležité i kvůli aktuálním změnám v dostupnosti informací. Od 17. prosince 2025 došlo ke změnám v Evidenci skutečných majitelů, které výrazně omezují veřejný přístup k údajům o konečných vlastnících firem. V situaci, kdy je veřejná kontrola vlastnických vazeb složitější, se EurOMo stává klíčovým zdrojem dat i kontextu.

Od loňského léta navíc platí evropské Nařízení o svobodě sdělovacích prostředků (EMFA), které transparentnost mediálního vlastnictví výslovně vyžaduje.

"Česko zatím žádnou takovou databází nedisponuje, proto může sloužit výzkum EurOMo jako základní rozcestník pro získávání informací o mediálním vlastnictví a na něj navázanou debatu o vlastnické i obsahové pluralitě. Pokud tyto informace nebudou veřejnosti snadno dostupné, může se dál prohlubovat nedůvěra vůči médiím, které však ve stále nejistějším světě potřebujeme," říká Štěpán Šanda. 

Česká mediální krajina zůstává relativně otevřená a formálně transparentní, zároveň je však stále více ohrožena koncentrací vlastnictví a propojením médií s ekonomickou a politickou mocí. Rostoucí význam distribuce a digitálních platforem navíc ukazuje, že samotná formální transparentnost už nestačí.