Jan Miessler: O novinářích jako narkomanech

Textem od Jana Miesslera z FSV UK zahajujeme pravidelnou mediální kritiku, která bude přinášet texty o práci českých médií a pokusí se pojmenovat jejich nejčastější neduhy. Oslovili jsme celou řadu domácích odborníků, kteří by se měli stát pravidelnými přispěvovateli.

Dva dny slávy zažilo virální video, na kterém tři ženy se skupinou dětí přebíhají v Řeporyjích přes železniční přejezd se staženými závorami a blikajícími světly. Popularitu mu zajistilo nejprve vytržení z kontextu a následné uvedení na pravou míru.

První den se všichni mohli přetrhnout při odsuzování nezodpovědného pedagogického dozoru, schopného nahnat nevinná dítka pod kola vlaku. Druhý den se ukázalo, že všechno bylo zřejmě jinak a že média tak trochu naletěla kontroverznímu řeporyjskému starostovi Pavlu Novotnému (ODS). Měla ale jinou možnost?

Minutové video zveřejnil Novotný 6. února ve svém pořadu Extrémní starosta na internetové televizi Mall.tv. Všechny články v online médiích, které na základě videa ještě téhož dne vznikly, pak citovaly Novotného doprovodný komentář k videu: „‘Gratulace‘ všem třem neznámým vychovatelkám těch dětí. Jistě, jeden vlak projel, do druhého nastupujete. Tak přesně za tuhle argumentaci si nezasloužíte slitování.“ Články první vlny rovněž obsahovaly informaci o tom, že se případem rovněž zabývá policie, která pátrá po třech osobách a podezřívá je z obecného ohrožení z nedbalosti. V komentářích pod články převažovaly reakce odsuzující nezodpovědné chování pedagogického dozoru.

Druhý den se ukázalo, že situace byla mnohem méně jednoznačná. Už v diskuzích pod první vlnou článků se totiž objevily informace svědků, podle kterých v daném okamžiku nemohl na málo frekventovanou trať vyjet žádný jiný vlak než ten, na který skupina pospíchala a který na ni ve stanici mimo záběr Novotného kamery zřejmě čekal. Navíc na skupinu dětí s učitelkami někdo od vlaku údajně mával, ať navzdory staženým závorám přejdou. Při přecházení jim tudíž nemělo hrozit žádné nebezpečí.

Kromě toho druhá vlna článků informovala i o tom, že policie již učitelky vyslechla. Novinářům se je (naštěstí?) narozdíl od policie vypátrat nepodařilo, vyjádření druhé strany tedy opět chybělo. Média nesehnala ani nikoho z onoho údajného vlaku čekajícího na přebíhající skupinu mimo záběr. Komentáře pod články byly tentokrát spíše na straně pedagogického dozoru s tím, že čekat na červenou v dané situaci skutečně nemělo smysl, i když řada oponentů i nadále trvala na zásadní nepřekročitelnosti přejezdu, pokud jsou závory dole.

Vlna proti vlně

Média první den řeporyjské video pokryla téměř všechna: od veřejnoprávních po soukromá, od seriózních po bulvární. A postupovala přitom jako přes kopírák, články či reportáže se od sebe příliš nelišily. První den vedla snaha zpracovat zprávu v řádu sekund k tomu, že Novotného interpretaci nikdo nezpochybnil a všichni se jen snažili kolem záznamu Novotného kamery vytvořit patřičnou omáčku. Video totiž zdánlivě mluví samo za sebe a diváka staví do role arbitra, posuzujícího chování tří nezodpovědných slepičích mozků, kterým někdo lehkovážně svěřil svoje děti.

Kromě této zdánlivé jednoznačnosti a emocionální výživnosti má video i další takzvané zpravodajské hodnoty: je s ním spojená známá osobnost, řeporyjský starosta Pavel Novotný, čeřící jinak vody česko-ruských vztahů plány na vybudování pomníku Vlasovscům. Je to čerstvé, je to negativní a je to nečekané, i když zároveň jaksi potvrzující lidovou skepsi vůči ženám v rolích učitelek a vychovatelek. Kdyby k nelegálnímu přeběhnutí přes přejezd vybízeli muži, možná by anonymní diskutující necítili tak velkou potřebu dát jim za to – naštěstí pouze virtuálních – pár facek. Dalo by se dokonce spekulovat o jakési úlevné agresivitě: na červenou občas přechází leckdo, ale na pranýři je tentokrát naštěstí jiný obětní beránek, takže je třeba hodit si po něm kamenem a potvrdit tím svou roli bezúhonného soudce druhých.

Kromě této roviny, pracující s emocemi publika, ale zřejmě největší podíl na rozšíření videa napříč českým mediálním prostorem měla snadná zpracovatelnost tématu (video, vyjádření Novotného a vyjádření policie) a také to, že ho postupně zpracovala prakticky všechna média, čímž se vlastně sama navzájem utvrdila v tom, že rozhodnutí napsat a vydat článek s videem bylo správné.

Už v tomto okamžiku bylo možné minimálně zmínit, že starosta Novotný není žádný andílek. Jeho tvrdá vyjádření o ženách porušujících dopravní předpisy by totiž vyzněly úplně jinak, kdyby byly doprovázené informací, že sám Novotný před třemi lety srazil autem starší ženu a byl odsouzen za těžké ublížení na zdraví z nedbalosti a následně ho chytili, jak řídí bez řidičského průkazu. To by ovšem narušilo jednoznačnost příběhu o šílených vychovatelkách, ve kterém Novotný vystupoval v roli morální autority.
Uvedení na pravou míru z následujícího dne pak definitivně usvědčilo první vlnu zpráv z jisté nedokonalosti. Jakmile média k příběhu přidala spekulace o tom, že skupina přes přejezd přebíhala na pokyn průvodčího vlaku a navzdory závorám a světlům jí žádné nebezpečí hrozit nemuselo, situace přestala být jednoznačná a začala být sporná. Kdyby totiž byl tento kontext v mediálním pokrytí přítomný už od začátku, zpravodajskou hodnotu videa by fatálně snížil. „Průvodčí vlaku přiměl tři vychovatelky s dětmi přeběhnout přes uzavřený přejezd, takže z určitého úhlu pohledu to vypadalo jako hazardérství, i když žádné nebezpečí ve skutečnosti nehrozilo.“

Starosta Novotný ostatně kameru namířenou na přejezd nainstaloval právě proto, že tu lidé na červenou přecházejí běžně. V Řeporyjích totiž podle všeho běžně dochází k jevu, kdy světla blikají a závory jsou dole dlouhé minuty, zatímco vlak stojí v blízké stanici a přes přejezd nic nejede. Všeobecně se o tom ví, jen málokdo chce čekat jako ovce, až se šraňky uráčí se zvednout, a „ulovit“ nějakého hříšníka na kameru tedy nedá velkou práci. Skupina vychovatelek s dětmi tak zřejmě měla tu smůlu, že pro starostu Novotného představovala nejšťavnatější kořist.

U vytržení z kontextu

Co ale tyto dva dny slávy řeporyjského přejezdu říkají o práci médií? V tomto konkrétním případě se ukázalo, že pro český mediální mainstream má zpravodajskou hodnotu nejprve informace vytržená z kontextu a potom její následné uvedení na pravou míru. Kdyby naopak byl patřičný kontext přítomný hned od začátku, Novotného video by většinu svých zpravodajských hodnot ztratilo.

Nikdo se samozřejmě ani na počátku února netvářil, že jde o nejdůležitější zprávu dne. Spíš to mělo být jakési zpestření a protiváha seriózních zpráv, kdy se novináři podělí s publikem o své vytržení na tím, jak je něco takového vůbec možné. Na druhou stranu: pokud média nějaké téma zpracují a zveřejní, vlastně čtenářům naznačují, že je něčím důležité a že by se jím také měli zabývat. V tomto případě navíc novináři museli počítat s tím, jaké emoce vyvolají, a ani v jednom případě se je nepokusily vyvážit třeba informacemi o Novotného řízené. Naopak, často si je pojistili zarámováním celé věci jako „neuvěřitelného hazardérství,“ aby hned druhý den negativní emoce přesměrovala na krvežíznivého starostu Novotného, který „chudáky ženský“ v médiích včera lynčoval a poštval na ně policii.

Na jednu stranu je pěkné, že většina médií druhý den zveřejnila další informace, i když protiřečily jejich předchozímu pokrytí. Na druhou stranu: pokud média běžně pracují způsobem, jaký předvedla ten první den, je to na pováženou. Když pak koncem února policie přestala věc vyšetřovat jako trestný čin a předala ji dopravnímu odboru pražského magistrátu k přestupkovému řízení, vlastně tím nepřímo potvrdila, že při přecházení skutečně žádné nebezpečí nehrozilo. Vydalo to na několik článků z povinnosti obsahujících opětovné ujištění autorit, že při spuštěných závorách se přes přejezd přecházet zkrátka nemá. Není divu, bagatelizaci předpisů by od autorit snad ani nikdo neočekával. Silná slova o „naprostém selhání“ a „hazardem se životy dětí“ už ale také nikdo nezopakoval.

Rutinní selhání

Bylo to tedy naprosté selhání médií? Nebo takto pracují běžně? Měli by novináři zpomalit a zamyslet se nad kontextem, vytáhnout paty z redakce, vyrazit na místo a poptat se lidí kolem? Kdo má ale čas a peníze na prověřování nějakého řeporyjského přejezdu?

Na celé kauze je především vidět rutinní postup mainstreamových médií, která často pouze lepí dohromady koláž ze snadno dostupných vyjádření „autorit.“ Video na internetu, tiskové zprávy státních orgánů, maximálně několik telefonátů – a jen minimum vlastního přínosu. To je ale hra na tichou poštu a ne zpravodajství. Pokud novináři rutinně od svých zdrojů přebírají nejen samotné informace, ale také interpretaci toho, co tyto informace znamenají, čas od času se zkrátka stanou hlásnou troubou někoho, jako je kontroverzní řeporyjský starosta.

Mnohem méně patrná je taková rutina v méně kontroverzních případech, kdy média svému publiku přinášejí oficiální stanoviska. Novináři jsou vlastně narkomani informací závislí na svých dealerech z řad oficiálních autorit – a autority jim pravidelně dodávají potřebné dávky a zároveň bez nějakého většího odporu skrze média sami interpretují význam toho, o čem mluví. Neměli by ale novináři ke všem autoritativním zdrojům přistupovat tak, jako by to byli všichni potenciální Pavlové Novotní?

Jan Miessler

Fotografie řeporyjské náměstí: VitVit – Vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=57784600

Podpořte nás. Bez nezávislých médiích se nemůžeme správně rozhodovat.

Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější použití našich webových stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.