Michal Kašpárek: České žurnalistice škodí pragocentrismus a nihilismus

Rád pozoruje běžnou novinařinu na Instagramu, čte hloubkové texty v lepším případě genderově vyvážené, ale nerad pozoruje naskakování novinářů na agendu, kterou nastolil někdo jiný. Michal Kašpárek, šéfredaktor webu Finmag a člen Expertní rady Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky odpovídá na čtyři anketní dotazy, týkající se současné české mediální praxe.

1. Na jaké nejčastější prohřešky proti pravidlům kvalitní žurnalistiky v českém prostředí běžně narážíte? Čím si myslíte, že jsou způsobeny?

S nelibostí pozoruju naskakování na agendu, kterou nastolil někdo jiný, patrně s nějakým strategickým záměrem. Kolikátý rok řešíme Peroutkův článek?

Specificky v publicistice často narážím na to, že si lidé podsouvají názory, chybí vůle zorientovat se v hodnotovém a myšlenkovém světě oponenta, budují se slamění panáci. Nevyhýbá se to ani špičkovým novinářům, viz spor Václava Klause mladšího s Erikem Taberym o tom, koho VK ml. označil a neoznačil za parazity ve školství. Nebo aktuálně hejty na „antisemitu“ Pavla Čižinského.

Vychází to podle mě ze strukturálního problému, který tlačí dolů i kvalitu zpravodajství, nejen publicistiky – tlak na to, aby bylo hodně písmenek a rychle, a aby dlouho dmýchal flejm. Ten tlak není jen ekonomický, zrovna ve zmíněném příkladu nešlo o prekarizovaného eléva, který by po stokorunových honorářích potřeboval poskládat nájem v Praze. Je i kulturní, něco si dlouho promýšlet je příznakem strnulosti a ve svaté válce s nepříteli je dovoleno vše.

2. S jakou dobrou praxí českých novinářů a novinářek jste se v posledních letech setkali?

Všímám si toho, že část médií dává prostor stále delším a hlubším textům, sériím reportáží a rozhovorů, které by mohly vyjít knižně, a občas vycházejí. To je super.

Taky je vidět snaha míchat týmy a rubriky genderově vyváženě, což je u některých témat hodně, hodně těžké.

3. Jaké inovace vás v posledních letech zaujaly v mediálním světě, ať už ve způsobu „vyprávění“, tak v samotné práci novinářů či v obchodních modelech?

Otevření redakcí čtenářům skrz sociální média. Pozorovat běžnou novinářskou práci v instagramových stories je fajn, přijde mi, že se tím buduje důvěra. Navíc je to komunikace obousměrná – lidi takhle posílají tipy a feedback, a to v daleko přátelštější atmosféře než na Facebooku.

4. Co podle vašeho názoru aktuálně nejvíce ohrožuje kvalitu práce českých novinářů a novinářek?

Dvě věci: když se bavíme o kvalitní žurnalistice, už asi nikoho nenapadá lokální žurnalistika, ale jen ta „pražská“. Takže první ohrožení, které odsud z Brna vidím, je pragocentrismus. Deník N je super, ale bez regionálních redakcí může pokrývat jen část dění a oslovit jen část čtenářů. A to jsme na tom v Brně ještě dobře. Je tam od nás Jana Ustohalová, ale co třeba takové Krkonošsko?

Veřejnoprávní média přiškrcují lokální redakce a nejlepší lidi z nich samozřejmě tahají za lepším třeba na Kavčí hory. Ne že by se o regionech nepsalo vůbec – ale píše se o nich právě jako o „regionech“, místech mimo střed dění, ačkoliv v nich žije velká většina občanů. 

Druhé ohrožení: nihilismus. Vědomí, že i když dá člověk týdny práce něčemu důležitému, překryje to nakonec nějaká dada záležitost, pálení trenek nebo Kanye West na piku.

Foto: Ondřej Surý

Podpořte nás. Bez nezávislých médiích se nemůžeme správně rozhodovat.

Užíváme cookies, abychom vám zajistili co možná nejsnadnější použití našich webových stránek. Pokud budete nadále prohlížet naše stránky předpokládáme, že s použitím cookies souhlasíte.