Mediální kritika

Od bolševického převratu v Rusku v roce 1917 se komunisté všemožně snažili ovlivňovat veřejné mínění za svými hranicemi. Jak se z Česka stala laboratoř pro šíření propagandy? 

Není pochyb, že velkou část médií bude a musí někdo vlastnit. Co však vzbuzuje velkou pozornost a nervozitu, je zamyšlení se nad celkovou strukturou vlastníků českých médií. 

Komentář sociologa médií Václava Štětky k závěrečné zprávě projektu Media Pluralism Monitor, na kterém spolupracuje od roku 2015.

Pro média krize představuje dilema: mají vládě státotvorně zobat z ruky, nebo by jí naopak měla jít po krku, aby pod rouškou protikrizových opatření neměla tendenci zneužívat situaci ve svůj vlastní prospěch?

Jakým způsobem česká mainstreamová média referují o pandemii? Co se jim daří a o co méně? Jan Motal, odborník na etiku médií z Masarykovy univerzity, napsal pro NFNZ analytický komentář pokrytí koronovirové krize v českých médiích.

Textem od Jana Miesslera z FSV UK zahajujeme pravidelnou mediální kritiku, která bude přinášet texty o práci českých médií a pokusí se pojmenovat jejich nejčastější neduhy. Oslovili jsme celou řadu domácích odborníků, kteří by se měli stát pravidelnými přispěvovateli.

Rád pozoruje běžnou novinařinu na Instagramu, čte hloubkové texty, ale nerad pozoruje naskakování novinářů na agendu, kterou nastolil někdo jiný.

Na české žurnalistice mu vadí neoddělování komentářů od zpravodajství, bulvarizující se tendence, pohled na svět ze zákopů a mentálních bunkrů.

Často lze narazit na informace o propadech v prodaném nákladu českých novin. Srovnání po měsíci, kvartálu, anebo roce ale nevykresluje přesně dramatické změny, kterými tuzemská mediální scéna prochází. V tomto textu proto ukazujeme, jak se prodaný náklad českých novin vyvíjel za delší období – od roku 2006 až do konce roku 2017.

Nekritické přebírání politické agendy, šíření mýtů a dezinformací, bombastické titulky, to jsou jen některé prohřešky české žurnalistiky podle Marie Peřinové.