Mediální kritika

Česká republika si v ruských médiích vysluhuje čím dál více pozornosti. Politolog Michael Romancov nabízí to nejzajímavější z ruských médií za posledních pár měsíců.

Členům volebního výboru o odbornost kandidátů, o důvěryhodnost nominujících organizací ani zajištění plurality vůbec nešlo. 

Tomáš Richter je spoluzakladatel a předseda správní rady Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky. Proč fond vznikl, co se mu daří a jaké dopady bude mít covidová krize?

Publicistka Ludmila Hamplová se zamýšlí nad fenoménem bílého pláště. Jeho kouzlo ovládlo česká média a posílilo falešný dojem, že když je někdo doktor, tak přece rozumí všemu a jeho názor musí být brán vážně.

Vyhledávač Seznam.cz začal upozorňovat na konspirační stránky s podezřelým obsahem.

Novinář Jan Bednář se zamýšlí nad tím, do jaké míry naplňují veřejnoprávní média své poslání a a jak plní očekávání veřejnosti, která si tuto službu platí.

V prosinci to bude 20 let, kdy v České televizi propukla stávka. Novinář Martin Novák sepsal pár osobních vzpomínek na bouřlivé události kolem veřejnoprávní televize.

Čtveřice podnikatelských uskupení u nás kontroluje drtivou většinu zpravodajského obsahu, který se dostane k českým čtenářům a divákům.

Od bolševického převratu v Rusku v roce 1917 se komunisté všemožně snažili ovlivňovat veřejné mínění za svými hranicemi. Jak se z Česka stala laboratoř pro šíření propagandy? 

Není pochyb, že velkou část médií bude a musí někdo vlastnit. Co však vzbuzuje velkou pozornost a nervozitu, je zamyšlení se nad celkovou strukturou vlastníků českých médií. 

Komentář sociologa médií Václava Štětky k závěrečné zprávě projektu Media Pluralism Monitor, na kterém spolupracuje od roku 2015.

Pro média krize představuje dilema: mají vládě státotvorně zobat z ruky, nebo by jí naopak měla jít po krku, aby pod rouškou protikrizových opatření neměla tendenci zneužívat situaci ve svůj vlastní prospěch?